Analone-příběh

12. října 2008 v 16:10 | *xsmile* |  ++ANA
(upe jak jsem to začala číst jsem se od toho nemohla odškubnout..je to mazec ale upe good....)
***

Hodně lidí se mě ptá proč sem vůbec anorektička. Tak bych vám chtěla napsat jak to vůbec začalo. Aby si někdo nemyslel, že kvůli pro-ana komunitě. O tom sem ještě nic před 3 měsícema nevěděla.
Takže ....

Byl leden 2007 po vánocích, silvestru, narozkách dokonce čtyřech, a pak byl ještě svátek a takovy ty oslavy. Mno a ja sem docela dost přibrala. Odjakživa miliju sladký. Hlavně čokoládu, bez té nemůžu být. No a nějak v té půlce ledna to všechno začlo. Mamka, taťka, ségra a dokonce pár holek ve třídě říkali, že mám docela dost břicho a zadek a tak. Doma jako hodně mluvili, že bych s tím sladkým měla přestat jak prý vypadám a tak, že bych mohla začít cvičit. A pak sem ještě chodila do roztleskávaček, kde samozřejmě potřebuješ taky trochu vypadat. Minisukně a trička pod prsa, potřebují trošku lepší postavu. Taky si manažer (těch roztleskávaček) dělal srandu jako že až skončí vánoce a tak, že se od ledna začnem vážit, schválně jako kdo nejvíc přibrala jedl cukroví a tak. Sranda jako. Mno jenžě já si to jako asi nějak vzala. Pak sem měla ještě problémy s kamoškou ve škole, nějak sme se od sebe odcizily, to mě mrzelo, nebylo to mezi náma tak jako dřív. Ale to už je vedlejší... Mno a tak sem teda jak mamka řekla, vynechala sladký, jinak sem jedla uplně všechno akorat ne sladky, to udělalo hodně při váze 54kilo sem za dva tejdny bez sladkýho zhubla na 51,5kg.. Mno říkala sem si že super, že to dám tak na 50 a dost. Ta ztráta 2,5kil ale nějak ještě nešla poznat, nikdo nic neříkal. Tak sem začla vynechávat bílé pečivo, maso, sladký jogurty, sladký pití. Zhruba za necelý měsíc to byl tak začátek března sem měla 50kilo. To už mamka měla námitky (najednou předtím ať tolik nežeru a pak ať nehubnu) řekla, že pod 50 nejdu. Ale mě ty kecy nezajímali a minulý cíl 50kilo se změnil na 48 a to sem si říkala, že budu upa happy. Začla sem k tomu půl hoďky denně cvičit a za tejden bylo zas kilčo dole takže 49. To se mě ptala mamka kolik vážím tak sem jí říkala pořád 50. No a pak strava byla asi grahamový plátky, nízkotučný jogurty, když už maso tak kuřecí, brambory, minimum rýže a těstovin, nízkotučné jogurty, zelenina a ovoce. Za další tejden bylo 48kilo. Cíl! Konečně ale já znova říkám tak ještě trošku 47. Tak sem se s hodinou cvičení denně a nízkotučnými jogurty a ovocem, zeleninou, atd.. dostala na těch 47. Nějak se to s váhou seklo asi měsíc sem si udržovala 47. Ale pořád sem moc nejedla. Tak sem si řekla: chce to víc pohybu a mín jídla. No a jak sem rekla tak sem udělala. Zacelý den sem snědla tak večeřu, to bylo tak jabko bo ten jogurt. No a za pár tejdnů sem měla 46. A jídlo sem omezila ještě víc, v té době sem už v hlavě měla jen kalorie, jídlo a váhu. Bylo to hrozný, skoro každej den deprese, otázky v hlavě co budu jíst, kolik budu vážit, zhubnu, nezhubnu, no prostě hrozný. Jídlo bylo az celej den tak maximálně 2rajčata. Někdy jedno jabko, někdy zas jeden jogurt (bílý light samozřejmě).. S kamoškama ve škole sme se moc nebavil nebylo o cem pac ty porad jen neco jedly a ja proste jidlo nesnasela a nebavil me bavit se o klukach a tak ale zajimala sme se o jidlo, kalorie,... Jak sem měla tech 46 říkala sem si ze je to vpoho, ale máma to zacala resit. Hledala pomoc. Prvně v práci u kolegyň, ty jí dali nějaké kontaky na psychology, pak si hledala něco na netu, v knihovně. A jeden den mi oznámila že jdem k psychiatričce do Bohunic. Děsně sem se bála. Mno a tam mi poprvé ta psych řekla že mám mentální anorexii. Že mám 5kilo podváhu a že se mám doma snažit víc jíst a přibrat, nebo mě musí dát do nemocnice na pobyt, ale ted ez to teda zkusime a mam se snazit, to ja ji taky slibila. No tak ten den, sem se cítila asi nejhůř. Někdo mi řekne že mám Anorexii. Super. Pak mě mamka tak různě brala po psychologách, ale já nikde nechtěla spolupracovat, bodejď by jo. Kdo by chtěl. Chtěla sem hubnout. Na 45kilo. Od té doby co sme se vraceli od psychologů, sem se čím dál víc horšila, věděla sem že mám mentální anorexii a taky sem si něco četla o ní a tak. Získávala dokonce z knížek rady co a jak dělat. Jak se bránit proti rodičům, a tak. Bylo to normal napsaný v radách jak se chovat k anorektičce a prostě rady pro rodiče a tak. Vedela sem co se mi muze stat ale i prs to vsechno sem hubla dal. Deprese se prohloubili, hlavně o víkendech, to sme byly všici doma a rodiný obědy sem nesnášela, to sem vždy něco přibrala a tak sem si jeden den vzala po víkendu projímadlo ale nějak mi nesedlo a tejden sem pak byla doma, si mamka myslela že mám střevní chřipku, zhubla sem teda na těch 45kilo. Ale pak si mě mamka vykrmila takže se vrátilo zase 47kilo. To už mi hrozila nemocnicí. Volala psychiatričce že až bude místo tak mě vemou. No jenžě já se zlepšila a začla trochu jíst, a tak mama volala že teda ne. A tak se to opakovalo. Hrozila nemocnici zlepsila sem se, pak zas zhorsila zase hrozila a tak zlepsila ale nakonec se zlepsit nedalo a to už mamka nevydržela a volala že teda musím. To bylo hrozný, to už mě třeba liskala za to že necu jíst a tak. Každej den brečela, byla zoufalá a nevěděla co má dělat. Já jí každej den lhala co sem jedla a tak. To bylo nejhorší. Strasne me mrzelo ez se kvuli me trapila ale zaroven mi to bylo jedno pac za to stejne trochu mohal ona a treba to ani nevi ale ja jo. Jediny co sme chtela bylo zhubnout a nic jinyho me nezajimalo. S psychikou sem na tom byla zle. Mno a dostala sem se nějak na 44kilo ale to mamka zjistila a vykrmila mě na 45kilo.
Tak sem byla v nemocnici kde váha vážila jinak takže sem měla 45,9 zhubla sem tam na 45,4 a pak pomalinku přibírala, zase hubla a přibírala. Když sem jela na víkend domů, tak sem zhubla nebo zůstala na stejné váze. Celkově sem tam za 7 týdnů přibrala asi 2kila. Propuštěli mě na 48 kilech. Pak sem byla dva týdny doma a to sem doma vážila za ty dva tejdny pak 46,5. Zhubla sem. Ale pak sem udělala pár fíglů a jakože sem teda doma přibrala. Tak to vzali na kontroel dobře a já normal zůstala doma. Za dva tejdny po propusteni sem sla znova k te psychiatricce co domlouvala tu moji hospitalizaci. Tam se si s ni opet jen povidala. Nidko mi zadne antidepresiva nebo jine leky nenapsal. Ani mi nedelali vysetreni, tomu sme se dost divila, ale je to lepsi nez zrat pak cely zivot naky prasky.
O těch pro-ana blozích sem se dozvěděla jen tak náhodou když sem byla na víkend doma, pač sem hledala nějaký kalorický tabulky. A narazila sem na nějaký pro-ana blog a zůstala tam a jukala co to je a tak. A začlo mě to zajímat. Řekla sem si že to není špatný nápad. Psát si všechno sem. Pač deník co mám doma schovaný vždy někdo našel. To byl děsnej průser pak. Mno a teď mamka nic netuší a myslím že su už jaksi taksi vpoho. Sice jako né uplně zdravá ale lepší. Já se cítím teda jako že su na tom stejně.. Pro-Ana blog udělal hodně.
Snad se do nemocnice nevrátím. Proto taky jím pravdileně pač mě ted dost mamka hlídá a chci zhubnotu ucineji natrvalo, jak sem totiz tu delsi dobu moc nejedla tak to pak slo strasne pomalu dolu, pac se mi rozhodil metabolismus. A to ted neci. Proto aspon neco jím. kdybych nejedla mamka by me okamzite poslal do nemocnice. Ale mím cílem je uz delsi dobi 40 kilo a to si vážně chci splnit a níž nepujdu, už je to příliš málo a necu do toho spadnout uplne. A to i tak mamka má kecy at nejsu jen na jogurtech a salátech. Za necelý měsíc jdu zas za psychiatričkou. To bude. Jinak ke kamárdce a vsem ostatním kamoskam, je to lepsi pac mi vsechny psali at to v nemocnici zvladnu a tak. Ale i tak je to uplne jiny. Ja se totiz dost zajimam o hubnuti a jidlo a neco jinyho me moc nezajima myslim jako broci atd..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 KIttty LAFuju tééé KIttty LAFuju tééé | 12. října 2008 v 18:01 | Reagovat

Už sem skončila blog z Duvodu..!!Budu si dělat new Blog tak ti dám vědět..:)

2 Pusii-kiss AliAS Kittykiss..Sbéé Pusii-kiss AliAS Kittykiss..Sbéé | Web | 12. října 2008 v 20:26 | Reagovat

Tak Ckliknii

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama